Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

H U D E B N Í   D Ě T S T V Í   A   M L Á D ÍObrazek

Od dvou let prý intonačně čistě zpíval, zřejmě i zde se projevily geny po otci - výborném zpěvákovi a muzikantovi,  taktéž po matce - uměnímilovné ženě se zájmem o lidovou písničku a ochotnické divadlo. V pěti letech se sám naučil na foukací harmoniku, později na pouťovou okarínu. K výuce hry na housle docházel k uč.Jarmile Sukové od svých 9 lObrazeket. Ve 14 začal hrát na otcovu "heligonku".Jeden čas se dokonce v rodině uvažovalo o studiu na konzervatoři, přednost pak doslalo učitelství - maminčina touha, kterou naplnil Obrazekaž její prvorozený syn. Stanislav odešel studovat na Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Tam začal u prof.Brabence studovat hru na klavír, k houslím přidal i kytaru. Hrál v souboru prof.Jana Mátla na "dyndy" - lidový hudební nástroj podobný houslím. Působil i ve třídním orchestru, pro který rozepisoval i různé skladby.

U Č I T E L E M  -  V O J E N S K Á   Z Á K L . S L U Ž B AObrazek

Jako začínající učitel nastoupil v roce 1955 na jednotřídku v PRAVĚTICÍCH u Načeradce na okrese Vlašim. Hned z prvních platů zakoupil osmdesátibasovou  harmoniku  (tzv."Pravětinku") - která ho doprovází í po celý život. V Pravěticích založil ve škole dětskou kapelu foukacích harmonik (unikátní záležitost) a dodnes zklamaně vzpomíná na nepozvání této skupiny na okresní přehlídku s možností postupu do kraje. Zapomenutá malá obec pod Žerňovkou! S kolegou Josefem Lhotákem z nedalekých Daměnic organizovali i hudební estrády pro veřejnost. S místními hudebníky si zahrál na harmonium, které ochotně zapůjčil pan Fiala. V té době zajížděl i do Vlašimi s kytarou do orechestru Bohumila Suchopara.

Vojna zavedla Příhodu do Plzně a harmonika dopomohla k mimořádnému opušťáku s cílem dovézt hudební nástroj. "Pravětinka" se přesunula do slavných "pětatřicátých" kasáren. I s výukovou školou "Vašica", kterou kamarádi rádi neměli - chtěli písničky. Nádherné byly i chvíle brzy ranní, kdy bažanti nastupovali do kuchyně na škrábání brambor. "Stando, klidně tě při škrábání oželíme, je nás tu dost - ale vezmi harmonika a hraj:"Tak se muzicírovala a zpívalo. V orchestru Domu armády Plzeň hrál v sekci houslí, s kapelou projezdili celý kraj. V oblasti hudebních nástrojů došlo i na foukací harmoniku - ale půltónovou ! Zakoupenou z ušetřených korunek ! Druhým rokem čekal přesun do Kralovic, kde vznikla rytmická hudební skupina RYTMUObrazekS - kterou řídil. A také s ní  došlo i na řadu kulturních vystoupení po celém okolí. Za zmínku určitě stojí i lidová kapela v západočeském stylu - "lidovka". Housle - klarinety - basa. Takže znovu přišly ke slovu housličky. Krásné hudební vzpomínky ! A ještě jedna malá, která se někdy dočká samostatného vyprávění : v Kralovicích byl krásný starodávný kostel a v něm ještě vzácnější varhany. Po domluvě s panem farářen si tedy občas zahrál i na tento královský nástroj. To překvapivé a plánované ke zveřejnění je mimo oblast hudební. Pan farář pozval varhaníka s jeho kamarádem do zakristie - odsunul koberec - zvedl víko a následoval sestup do tajemných sklepních prostor . . . a tam mumie  zemřelých mnichů . . . V poloze hudby nutno ještě připomenout účast na různých armádních soutěžích (AST) - a skládání písní pro potřebu malého orchestru. Největší úspěch sklízela "Kralovická mazurka".

Vojna byla ukončena v Litoměřicích a následoval dlouho očekávaný odchod do civilu. Čekala škola v Načeradci obohacená dalším dětským hudebním souborem - školním orchestrem. Vzpomínku jistě zaslouží i skladba (valčík) "Načeradským maminkám". V červnu 1959 zahrály varhany snoubencům Příhodovým jinou skladbu - a následovalo stěhování novomanželů do ZDISLAVIC.

N A   Š K O L Á CH

Stručně připomeňme dětský orchestr RYTMUS (název inspirován vojnou) na slušné úrovni a řadu estrádních vystoupení různých hudebních skupin. Určitě nezapomenutelné bylo putování po okolních obcích se zábavným pořadem  .ve prospěch tehdy vznikajících Vesniček SOS. Pochopitelný byl i zájem novinářů o tento projekt. V Sokole se také realizovala řada estrád a na spadnutí byla i hudební skupina LUREX s výbornými muzikanty Milanem Jahodářem a Antonínem Gregorem. Ze Zdislavic také zajížděl Příhoda do Vlašimi s houslemi do orchestru Domu kultury (dir.Antonín Marčík) - kde pozornost zasluhovalo hlavně kvalitní nastudování operety "Mamzelle Nitouche".Raritou zdislvického období bylo jistě i zvládnutí takového netradičního nástroje jako jsou dudy ! Zapůjčil Ladislav Lesák a jeho dcera Eva.

V roce 1970 Příhodovi přesídlili do Vlašimi. Syn Luděk již navštěvoval Lidovou školu umění (klavír) - a také se stal malým bubeníkem v dětském souboru ČTYŘLÍSTEK (Josef Müller, Jiří Zelinger, Vlasta Šutka, Jarka Vrbická, Jan Nácal, Lumír Vodolán, Jiří Bureš). V tomto pionýrském období vzniklo v autorské dílně Příhody i hodně dětských skladbiček jako např. Vlašim, Hrabě Monte Christo, Osada spí či populární Kofola - známá i na celostátní úrovni. Také díky rozhlasu a televizi. Na ZŠ Sídliště pak přišlo období estrád a autorských divadel-muzikálů (např."Našel se prsten") - a doba, kdy téměř všechny děti v hodinách hudební výchovy hrály na zobcovou flétnu ! To "flétnování" pak pokračovalo i na ZŠ Vorlina, kdy byl ustaven i čs.rekord v počtu flétnistů na jednom vystoupení : 201 ! Opět přišel ke slovu dětský orchestr - řada estrád  a kulturních pořadů (Tajemný kufr, Kouzelná píšťalka) - opět ve prospěch Vesniček SOS. Přišel důchod.

D Ů CH O D

A s ním i pedagogická pomoc na gymnáziu a ZŠ Sídliště. Vznikla opět celá řada písniček zařazovaných do autorských estrád a pořadů pro širokou vlašimskou veřejnost. V roce 2003 ukončil Příhoda (po 46 letech) svoji pedagogickou činnost ve školství. Zajímavostí určitě je skutečnost, že prošel všechny typy škol - od jednotřídky až po gymnázium ! Přišel důchod - a věk seniorský. "Pravětinka" přišla opět ke slovu - hlavně při několikaleté humanitární akci v Domově důchodců Vlašim ( hraní a zpívání starých českých písniček - a hlavně rozezpívávání obyvatel a povídání si s nimi. Došlo i na hraní v DD Onšov, v Klubu důchodců, ve Zdislaicích, Štěánově, Studeném - a Ekocentru Vlašim. Ve prospěch Podblanické galerie vznikl další autorský počin - "Příhoda vzpomíná a hraje", v přípravě je obdoba - "Příhoda a jeho hosté".

"KANTOR" - to je vlastně přeloženo "zpěvák" ! Takže zde se Příhoda určitě nezpronevěřil svému celoživotníhu poslání učitelskému - dříve tomu tak určitě bývalo . . .

 

Obrazek