Vlnky vzpomínek
L Í P Y
Dvě šumné lípy prostý křížek chrání .
Do stínu jejich poutníci jsou zváni
bzukotem neúnavných včel .
A tady ve voňavém chládku
najde se místo pro pohádku dětství .
Jak vrátit bych se chtěl !
Do časů, kdy z vyprávění táty
ten lípový poklad zlatý
sázel jeho děda .
Vzpomínka jak lesklý plíšek
na věneček z pampelišek
zapomenout se nedá . . .
Bublavým halali zatroubí na lesy
jak stuha stříbrná vine se Zálesím
naše požehnaná řeka .
Ve stínu Výrovky, Čertova kopyta
do dáli přes hladké oblázky klopýtá
Želivka dávnověká .
Zeleným údolím zlatavých odlesků
prostě a důstojně plyne bez potlesku
jevištěm čarovné krásy .
V hluboké pokoře s batohem vzpomínek
na břehu zamyšlen na dlani kamínek -
stojí kluk bělovlasý . . .
V Á N O C E
Vrabci na břízách načechrali peří .
Táta prohrnuje až k zavátým dveřím
na dvoře úzké cestičky .
Vrány černé odkrákaly zimu .
V komíně slyšet meluzínu
a zní stříbrné rolničky .
Tajemno po celém Zálesném kraji .
Varhany rampouchů koledy hrají -
přichází Štědrý den .
Sváteční pohodou domov dýchá .
A chlapec u okna do toho ticha
sní vánoční dětský sen . . .
N O C P O D Š A N O Ř Í N E M
Když slunko Šanořínu snový pocel dává
a stíny dlouhé tušíc svoje práva
kraj v modravý se halí šat .
Tu David na Měsíci bledém
si Večernici k tanci vede
a začíná na svoji harfu hrát .
V tu chvíli modrá ve stříbro se mění
a na posetém diamanty kmeni
usedá múza snivá .
Ve vlasech diadém z kvítí
v měsíčním svitu se třpytí . . .
a malíř se jenom dívá