Básně z Podblanicka
S O U B O J
Zákrutou příkrých starodávných schodů
vstupuješ do království věžového ticha
vstřebávaje tu pohodu jak živou vodu
od múzy, která tu poletuje a něžně dýchá . . .
Myšlenky chmurné prchají do nenávratné dáli
a blahý pocit klidu sílí tvoji duši
Z oken se zelenkavý přísvit stromů valí
a napíná stříbrnou tětivu amorových kuší
To chvíle je, kdy nápad svůj terč hledá
a múzek malých objeví se roj
Pak jedna z nich na klín malíře si sedá
a on vyzývá bílé plátno na souboj . . .
Už smráká se a plátno dosud bílé
když horu tajemnou mlžný závoj halí
Ještě nepřichází múzová ta chvíle -
když hukot zbrojný ozývá se v dáli . . .
a houfec rytířů na koních cválá v modrou dál
Podkoví cinkot ozývá se chorálný a bájný
když průvod míří za kamenný val
Vtom za svitu luny bledé půlnoc sova houká
za dohledu jen tmavých očí laní
až do rána pak jižní travná louka
dějištěm je zbrojných mužů klání
To vše letí hlavou na místě dávné keltské slávy
kde posvátná hora vyzařuje mocnou svoji sílu
Jak to však vyjádřit, by obraz dával signál hravě pravý ?
Snad potkat zde tu správnou múznou vílu . . .
A malíř stojí pod větvovým baldachýnem
dumá, dumá - jak tuto sílu přenést na obraz
Blaníkem opilý jak chutným rubínovým vínem -
s pokorou předává potomkům svůj pocitový vzkaz
Svítání s cukrovou vatou nad hladinou vodní
a prosakující slunko právě vstávající v mlžné dáli.
To krajina přehradní neustále a den po dni
na březích Želivky v pohádkový háv se halí
Lesy ve vrstvách míchají své barvy s mlhou
jen okr podzimu na stromech proráží z té šedi
a tvoří ladný věnec v dáli pod oblohou . . .
jen v popředí obrysný rybář mlčky sedí
Vše v mlze. Jen v blízkém mechorostném lese
něco kolorně ruší ten náš šedý sen.
To jistě po nočním skřítků a rusalek plese
nezhasli lampičky muchomůrek. I když den.
A přehradní kraj svou inspirací zbrojí
obtěžkán ještě pohádkovým snářem
vítá malíře, jenž nad skicákem stojí . . .
jak krásně těžké je být krajinářem !
M O N O T Y P
po spokojené odpolední kávě.
Usedám k barvám. Bez zábran a hravě
vytvořit další unikátní monotyp
Rychlé doteky nedočkavě toulavého štětce
tančí po lesklé ploše bílé
a motiv vhodný díky múzné víle
vzniká bezprostředně - lehce
Pak lehké objetí dvou čtvrtek vrší práci
dávaje vznik fantasknímu čaru .
Náhoda vstřícná zapřáhla své oře do kočáru
a malíři důvěru ve výsledku vrací
Náhoda výtvarně poznaná a chtěná
určitě z poháru kumštu nektar pila . .
Potřebná pro zrod jiskrného díla
a krásná ! Jak na zlatém moku pěna !
M L H A V É R Á N O
kdy něžný akord v bílém hosta vítá
a královna múz s plným košem dárku
malíři vnímavému tvůrčí inspiraci skýtá
Ticho velebné na struny citu hraje
a múzy lepé načínají svoji líbnou práci
opouštějíc hradby stromů jako z dávné báje
pohádkových krajů - a dětství se vrací . . .
Houbové mlhy Ptačiny i Selských lesů ,
lípové duo vsazené do bělavého rámu .
To vše si jak dar vzácný v sobě nesu
stojíc v ranním parkovém to chrámu
Pokorně a skromně v bíle mlžné kráse
s pocitem marnosti ty dojmy štětcem přetavit .
Snad silueta brány dodá sílu v tomto ranním čase
podstoupit souboj věčný - tak jak to má být
Loučí se malíř s pohádkovým krajem ticha
i múzou v čelence z rosných korálků .
A kdesi hluboko v nitru úvaha výtvarná dýchá :
jak na plátno přenést to mlžné ráno v parku !